Postavy Z Obrazů

Na konci města ten starej dům

Jak odedávna smutně prázdnej by tu stál

A v něm ty místa prošvihlejch dnů

Ve spletích pavučin jen prach na vítr čekal

Vnímám proužek světla jako mečem by tu po mně sjel

To z obrazů v zářI jak procesí davy postav na mě míří

Sbírám kousek odvahy jak ubránit se hrozbě těl

Krev zbíhá mi z tváří jak sloup rázem v zem sem zkameněl

Dávno se říká ten starej dům

Se smutným hájemstvím si vzal co někdo vzýval

Pověry míchaj sta bludnejch snů

Kam paměť sáhne tuhle dávnou pověst skrývá

Vnímám proužek světla jako mečem by tu po mně sjel

To z obrazů v zářI jak procesí davy postav na mě míří

Sbírám kousek odvahy jak ubránit se hrozbě těl

Krev zbíhá mi z tváří jak sloup rázem v zem sem zkameněl

Ve snách jak tápu tmou

Jak zkouším únik najít

Kam sáhnu pár rukou

Snad toužím vůbec nebýt

Vnímám proužek světla jako mečem by tu po mně sjel

To z obrazů v zářI jak procesí davy postav na mě míří

Sbírám kousek odvahy jak ubránit se hrozbě těl

Krev zbíhá mi z tváří jak sloup rázem v zem sem zkameněl

Vnímám proužek světla coby paprsek tu po mně sjel

To z obrazů v zářI jak procesí davy postav kolem víří

Sbíhám kloužu po schodech a snažím se probít se ven

Dav vláčí mě zpátky jsem přízrak navěky do obrazu uvězněn

Vnímám proužek světla jako mečem by tu po mně sjel

To z obrazů v zářI jak procesí davy postav na mě míří

Sbírám kousek odvahy jak ubránit se hrozbě těl

Krev zbíhá mi z tváří jak sloup rázem v zem sem zkameněl