Podkovy

Slunce plane na východní straně

Tančí v korunách, stromy mluví

Kudy cesta k tajemné vede hoře

O níž praděd vyprávěl, o vzácných nerostech

Slunce klesá mimo dohled hvozdů podzimních

Oheň a maso, v loži listí Jasmuz sní

V plamenech blesky, magický vzduch

A ve snu kráčí cestou tolik hledanou

Skutečná ta skalní stěna

Poutník noci zdraví tvé stáří

Kovářova prosba, promluví ať ona

Poodhalí rudy i jejich tajemství

Trpaslík hledí z otevřených úst hory

Do otevřených úst kováře

Všechno o něm ví Röri

Mistr šlechtění kovů, rud a kamene

Vejdi do mého podhoří, naučím tě zázraky

Znám dobře tvé trápení

Někteří lidé, ti zlomocní

Vím kdo jsi a čí potomek

Nasbírej dřevo padlé do pece

Krásná kladiva, kleště

Hleď na plameny, světlo měsíční

Kovář jako němý z nádhery

Toho nářadí a vzácných surovin

Neznámé kovy

Horniny fialovočervené

Se šlechentým svolením

Taví Jasmuz co lidé neznají

Kuje a kuje podkovy, v trysku prozpěvující

Prosolené vepřové a zbytek piva pro Röriho

Jak obrovská pomoc, a tak malou žádá odměnu

Ty spíš, Jasmuzi

Směje se trpaslík a s ním ozvěna

Vstávej, už je bílý den

A ty máš dlouhou cestu na bedrech

Slunce pálí do očí, svit mezi větvemi

Co teď, ach, ten promarněný čas

Ve studánce září však čtyři podkovy

Hora nikde, ani snová cesta, ani Röri

Poklona lesu, díky Paní, Pánovi

Díky tajemné hoře, všem silám přírody

Skoro až za tmy doma, netrpělivý tam princ

Orebyjský syn, a šklebí se povýšeně

To mu ale upadl meč

Když Jasmuz ho oslnil dílem svým

Okoval rychle běhy koně

Podkovy zpívaly jako žádné jiné